Reklama
 
Blog | Věra Tydlitátová

Pocta Janku Horváthovi-Dóme

Víte, jak sladce melodicky zní romská řeč? Znáte romské autory, umělce, víte něco o romské kultuře? Nebo jen bezmyšlenkovitě opakujete několik bezduchých klišé? Janko Horváth-Dóme je vynikajícím básníkem svého národa, výraznou osobností a neúnavným zprostředkovatelem bohatství romské kultury většinové společnosti. Jeho sbírka O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál) je mimořádným oknem do blízké, a přesto tak vzdálené poezie.

Jan Horváth-Dóme je vizionářem dobrého světa, v němž všechny jeho děti mohou žít spolu bez nenávisti. Jeho touha po spravedlnosti je nesena nikoli bojovným zápalem, ale laskavým připomínáním hodnot, které jsou společné všem lidem, a hlubokým, vroucným soucitem s chudými a poníženými. Vysoko vyzdvihuje význam romské rodiny, vzájemnou oddanost jejích členů, úctu k rodičům, starost o děti a jejich budoucnost. 

 

Reklama

Originální básník, aktivista a popularizátor Jan Horváth-Dóme je příkladem vzdělaného a úspěšného Roma: “Jeho rodiče vyrostli v romských osadách na Slovensku, odkud se po válce dostali na Moravu v rámci povinného rozptylu romských rodin. Rodiče pracovali v zemědělství, na stavbách. Otec také pracoval na stavbě pražského metra a v kladenských ocelárnách. Museli uživit šest dětí. Jan Horváth se vyučil strojním zámečníkem a začal pracovat ve Vítkovických železárnách. Po roce 1990 se aktivně zapojil do romského emancipačního hnutí. V letech 1990–1992 byl poslancem Městského úřadu v Bílovci, 1990–1991 vedoucím tajemníkem ÚV Romské občanské iniciativy v Praze. Působil jako šéfredaktor romských novin Romano kurko a Amaro lav. Vystudoval střední knihovnickou školu, od roku 1994 byl dokumentaristou Muzea romské kultury v Brně a v roce 1998 se stal romským poradcem Magistrátu města Brna.” (Vzdělávací cyklus o Romech)

 

Janko Horváth-Dóme však není naivním idealistou nebo fanatickým obhájcem všeho romského, do vlastních řad adresuje naléhavé výzvy, aby Romové pracovali, hledali lepší život pro své děti a nespoléhali na vyžebranou pomoc. Koná tak dvojí osvětovou práci: do řad Romů míří jeho výzvy k vymanění se ze sociální pasti, do řad “bílých” míří jeho osvěta v poznávání jedinečné a hluboké romské kultury a v odbourávání vulgárních zevšeobecňování a předsudků. Tak si tento citlivý člověk nakládá neuvěřitelně těžký a dlouhodobý úkol překonat hluboké oboustranné neporozumění vycházející z nezájmu a neznalosti a vzrůstající agresivitu primitivních českých rasistů.

 

My lidé jsme různí, máme také rozdílné schopnosti i možnosti, pocházíme z různých prostředí, z různé výchovy. I náš temperament se liší, nenalezneme na světě dva stejné lidi. Nejsou dobré a špatné národy, jsou jen dobří a špatní lidé. Všichni máme krev stejně červenou a Janko Horváth vidí ve všech lidech boží děti. Nejdůležitější je nepřestat být lidmi – v tom dobrém významu. Rasismus rozleptává vztahy a samotnou civilizaci a je nebezpečný nejen pronásledovaným obětem, ale také pronásledujícím, neboť devastuje jejich duši a činí ji slepou ke kráse a bohatství světa. V konečném důsledku je zbavuje lidství. Starost o překlenutí propasti mezi Čechy a Romy je hlubokou existenciální starostí o opravdové lidství.   

kniha 

Soske?

Phučav tumendar manušale –
soske?
Telepheniben, nakamiben –
abo jekhetaniben?
Korkore – či savore?
Jekh phuv, jekh kham
pre parni sarna,
Den tumenge o vasta,
phuteren tumaro jilo!
Manuš manušeske ruv?
Na! Phraloro! Sem phrala sam!
Den tumenge o vasta!
Imar šoha buter – parno, kalo!
Ezer berš rodas amari phuv,
ezer berš rodas amaro kham,
arakľam les imar?
Hi, imar les arakľam!
Adaj, adaj khere sam.
Akor soske –
tumen san tumen –
amen sam amen?
Na!
Savore jekhetane ča amen!

Proč?

Ptám se vás, lidé drazí,
proč?
Ponížení, nenávist a zášť –
proč ne spolu, radost?
Dohromady, či zvlášť?
Jedna zem, jedno slunce
pro bílou laň
i pro černou růži svítí.
Podejte si ruce
a otevřete svá srdce.
Proč člověk je člověku vlkem?
Ne! Bratři, bratři jsme!
Ruce si podejme!
Již nikdy více: černý a bílý,
tisíc let hledáme svou zem,
tisíc roků domov hledáme,
a našli jsme ho snad?
Našli! Zde domov máme,
tady doma jsme!
Proč tedy, ptám se,
vy jste vy – a my jsme my?
Ne!
Všichni jsme na zemi
jen my!

horvath_obrazek

(Sbírku Tumenge/Vám vydalo v roce 1999 nakladatelství Petrov v Brně)

Knihu O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál) vydala Matice romská, o.s. v roce 2007. Jde o dvoujazyčnou sbírku Horváthových veršů. Na překladu se podíleli Lada Viková, Anna Žigová, Helena Sadílková a Jan Horváth, ilustracemi sbírku doprovodil Václav Lamr. 

Amari luma

Amari luma hiňi igen čori.

Ňiko na džanel,

khatar o Roma avle,

sar te dživel, sar peskeri bacht

te rodel.

O čhavo barol the phučel

la lumatar:

“So te kerav? Kaj te džav,

kaj te rodel miri bacht?

The me kamav te asal, te khelel.”…

Naše země  

Kde se vzali Romové

Na té zemi ubohé?

I to dítě, když dospívá,

Tak podobné ptáčeti,

Které letí, kam chce, zpívá,

Také touží po volnosti,

Smát se, tančit do sytosti.

Kterak má žít v tomhle světě

Ochromeném nemocí?…


Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama