Bylo by jenom dobré, kdyby se dalo Baracku Obamovi věřit a kdyby naděje, které vzbuzuje, měly reálný základ. Obávám se ale, že za těmito barevnými sny není o mnoho více než určitá role, póza, reminiscence snad na Johna Fitzgeralda Kennedyho – nebo možná také ještě na starého Abrahama Lincolna. Mesiášský komplex nebo rafinovaná manipulce? Obama je politik, opravdový politik velkého formátu vykalený volebním kláním, o jakém se našim šéfům ani nezdá. Umění zaujmout lidi patří k abecedě americké politiky, ale i leckteré obyčejnější profesní kariéry, rétorika je samozřejmým uměním, které se učí na školách. Vize je pak třešničkou na dortu.
Je hezké snít o světě bez válek a bez bídy, je to i nutné, abychom se nezbláznili, nebo neztratili směr. Ale je to právě jen sen. Války budou a například Severní Korea to ihned v den Obamovy vizionářské řeči připomněla. Její raketa přeletěla Japonsko jako memento zcela jiných vizí z druhého konce světa. Bída bude i nadále, i ekolgické katastrofy budou. Je dobře, že aspoň na chvíli připomenul americký prezident unavené a cynické Evropě, jaké ještě lze mít vize a naděje, ale bylo by naivní věřit, že jakýkoliv plamenný projev změní svět. Dokonce je možné, že i zde tak jako jinde je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly.
Americký prezident odletěl a my se probereme do všedních dní. Stačí se rozhlédnout po rozvrácené domácí scéně a kocovina je zde. Jak věřit v nápravu světa, když neumíme napravit ani těch několik svých vlastních předáků a jejich praktiky? Možná za pár dní zjistíme, že všechny ty hezké řeči jsou vlastně politický kýč.
————————————————————————————————